Druhým rokem se tak sešli členové vojenskohistorických spolků na akci pořádané námi pro nás. A druhým rokem se dobře bavili – ale sáhli si také ke dnu svých sil. Akce začala v pátek večer a poslední účastníci odjížděli s nedělním odpolednem. Samozřejmostí byl život ve vojenských táborech, kde nechybělo fasování stravy, budíček a podobně.

A jak celá akce dopadla? Podařilo se. Nezáleží na tom, zda vyhrála ta či ona strana. Prostě se podařilo a důležité bylo jen to, že se zase jednou všichni sešli na akci, která byla dobře připravená a zejména která všechny bavila. A ta trocha zimy v nočních hodinách? Ta k tomu upřece patří a právě to dělá akci pořádnou akcí. Fasované jídlo, spánek pod omrzlým stanem, navlhlé uniformy. Všechno to k tomu patří. Jen s tím rozdílem, že ti vojáci, kteří bojovali za naši svobodu, se nemohli hned po akci vrátit do teplých postelí.

Bitva se naplno rozhořela až v sobotu, kdy spojenecké jednotky zaútočily na dobře opevněné pozice německé armády. Ani po několika pokusech o obchvat se vojákům v amerických a britských uniformách nepodařilo linie dobít. Zvrat přišel až těsně před polednem, kdy se rozsáhlým útokem podařilo prolomit německé linie a dobít první řady zákopů. Během několik desítek minut ale němci silným protiútokem zahnali spojence zpět a velení tak mělo opět plnou hlavu starostí jak pozice získat. Nakonce se ale dílo podařilo – spojenci obsadili zákopy, využili německé kulomety a kulky si hledaly nové cíle v řadách německé armády.

Pozdě odpoledne se situace uklidnila a spojenecká vojska získala zprávu o velké zásobovací koloně, která míří do bojového prostoru. Okamžitě byla zorganizována léčka, do které padl celý konvoj. Krátká přestřelka tak ukončila životy těch, kteří se nestačili vzdát. Další rozkazy ale zněly jasně: vytlačit skopčáky z celého bojového prostoru. Německá armáda, momentálně zdecimovaná nedostatkem střeliva a potravin, které přivážel přepadený konvoj, nevydržela nápor půlhodinového soustředěného útoku, který probíhal v několika na sebe těsně navazujících vlnách.

Foto: Radek Syka
Více fotografií najdete na stránkách Reenactment photographer