Takto to bylo alespoň naplánováno, navíc prostor byl poměrně veliký a členitý, také vzdálenosti mezi jednotlivými lokacemi nebyly zrovna malé. Vše slibovalo dobrou akci v níž střílení nehrálo zrovna prim, spíše než excelentní střelci se zde mohly uplatnit průzkumné týmy, jejich dobrá práce s mapou, maskování a strojení léček. Ale ouha právě orientace a práce s mapou se staly osudné pro činnost sil záškodníků, ale nepředbíhejme.

Akce začala pro několik týmů již v pátek. Nehledě na nepříznivou předpověď počasí se dostavila značná část sil záškodníků a vybudovala camp, zde po dostavění improvizovaných přístřešků probíhala poměrně čilá zábava až do pozdních nočních (nebo brzkých ranních?) hodin. Přesto že přes noc byla řádná zima nikdo z kempujících účastníků neumrzl.

Ráno, ať jakkoliv krušné a studené bylo ve znamení příjezdu dalších jednotek a první porady velitelů, poté co byla zformována česko-moravská část a zvolen velitel, opustili všichni muži tábor a vydali se směrem k bodům na nichž měli vybudovat opevněné body z nichž měli operovat. Za organizátory jsem čekal ještě s jedním mužem na příjezd slovenské skupiny o síle 40-mužů jež nám měli tvořit síly „těch dobrých“.

Jak je to již na manévrech zvykem, začaly s hodinovým skluzem, s velitelem slovenských sil, jsme si ujasnili jejich úkoly a vydali se na místo kde měla být podle scénáře vybudována základna naší teroristické buňky. Zde nastal první problém, záškodnické síly se rozdělily, menší část opravdu nalezla onen kýžený bod a zde vybudovala poměrně slušné a maskované opevnění. Také se zde nacházela nádoba s „otravnou“ látkou a výbušniny na zničení vrtu. Další větší část našich sil v nichž byla začleněna i moje mateřská jednotka, zbudovala základnu asi 600 m za našimi pozicemi, jelikož ji budovali hlavně zarytí pěšáci a speciálové byla to základna jak má být včetně okopů, jen latrýna chyběla.

Zde bylo ještě vše v pořádku, velitelé obou základen instruovali průzkumné týmy a ty se vydaly směrem k vrtu. Bohužel všechny až na můj (znal jsem terén, i když několikrát jsem si také nebyl jistý svou pozicí) lidově řečeno zakufrovaly. My jsme vrt našli už obsazený slovenskými jednotkami. Ty našli zdroj pitné vody na rozdíl od našich týmů okamžitě. a právě zde se stal kámen úrazu. Zdroj měli najít první naše týmy a uložit tady mapu v níž byly zakresleny přibližné lokace našich základen. bohužel první mapu jsme donesli až my a to už bylo po třech hodinách co slováci vrt zabezpečili. V době kdy jsme je našli se už viditelně nudili, čemuž se ovšem není co divit pokud se tři hodiny nic neděje. Se svou šestičlennou skupinou jsem se rozhodl zaútočit. Vzhledem k tomu že protivníci již nebyli ostražití jsme mohli způsobit značné ztráty, naším úkolem bylo spíš přinést onu mapu, abychom zachránili posloupnost scénáře a akce byla dokončena. Podařilo se nám proplazit na vzdálenost necelých 15-ti metrů k protivníkům a zahájit palbu, bohužel naše skupina moc šancí neměla a přesto že způsobila jisté ztráty, podařilo se stáhnout pouze třem jejím členům. Ale alespoň jsme předali mapu. Po odchodu na naši základnu kde jsme měli recyklovat došlo necelých 150 m od pramene k ohromnému překvapení, odpočívala zde více jak dvacetičlenná skupina naších úderných sil která měla obsadit vrt. Evidentně si už nevěděli rady s orientací a jejich překvapení bylo poměrně velké, když jsme jim vysvětlili jak blízko jsou cíle. Měli alespoň čas nastražit léčku do které měli lapit postupující slovenské síly, což se jim podle intenzívní přestřelky trvající více jak půl hodiny podařilo.

My jsme zatím spěchali na svoji základnu která se mezitím připravovala společně s infanterystickým Alamem k obraně proti poslednímu náporu. Ten bohužel nikdy nepřišel. Všechny slovenské jednotky a i část našich se stáhla po poslední přestřelce do místní hospůdky kde sledovali semifinálové utkání Slovenské reprezentace s Kanadou.

My jsme vydrželi čekat ještě hodinu pak proběhlo i naše stažení v duchu zklamání z útoku který nikdy nepřišel.

Každopádně i přes nezdar manévrů děkujeme všem za účast a doufáme že příště se manévry podaří lépe.

Za organizátory 1Lt. Martin DRAKE
1st. Infantry Division