Já jsem na pozvání kamarádů z 82. vhs přijel v sobotu ráno. Na příjezdové komunikaci k hradu stála hlídka MP a kolem projížděl Jeep. V tu chvíli jsem se propadnul časem o 60 let zpět. Celý areál hradu byl pro veřejnost uzavřen. Vstup byl povolen pouze v dobovém oblečení, nejlépe samozřejmě v uniformě. Tu jsem záhy také vyfasoval, protože moje výstroj směrem do historie končí u Vietnamského konfliktu. V předhradí se právě budoval spojenecký tábor. Německý tábor už v těsné blízkosti vstupní brány stál a občas se z něj ozval rachot zbraní od nedočkavých účastníků kteří přijeli z "říše". Na německé straně se totiž účastnila i nemalá skupinka účastníků z Německa. Musím tedy uznat, že alespoň na mě pochodující jednotka v Německých uniformách za Německých povelů působila dosti depresivně.

V brzkých odpoledních hodinách zazněl povel k nástupu všech jednotek a techniky. Kolona plně obsazených vozidel poté vyrazila na "spanilou jízdu" po okolních vesnicích. Bylo evidentní že srdce většiny malých i velkých kluků, tatínků i dědečků při našem průjezdu zaplesalo. Někteří mávali, jiní salutovali a jen málokdo se nenechal vyrušit od práce na zahrádce.

Po návratu k hradu se německá část odebrala do prostoru hradu zatímco spojenci se vzdálili na své výchozí pozice. Po nějaké chvíli vyrazila předsunutá hlídka která ale záhy narazila na německý odpor. Urychleně se stáhla zpět a celá spojenecká skupina vyrazila směrem k hradu. Německý odpor byl velmi silný, ale díky silnému nasazení spojeneckého vojska a veškeré dostupné techniky se jej podařilo zlomit a německá posádka se začala pomalu stahovat do prostoru hradu. V úzkých prostorech se v místy neproniknutelné mlze z dýmovnic rozléhal rachot zbraní a poslední zbytky nepřátel se stahovali do prostoru nádvoří, hradeb a nakonec již jen na věž. Déšť skrápěl mrtvá těla a palba postupně ustávala.

Bitva skončila, zbraně a technika byla uklizena. Večer probíhal už jen v družné diskuzi nad seletem a dobrým mokem. V neděli již byl hrad zpřístupněn veřejnosti a příchozí návštěvnici mohli obdivovat vystavenou techniku i dobové tábory.

Pro mne, pro vyznavače nejnovějších trendů a vybavení v US ARMY zaváděných, to byla velmi příjemná změna a výlet do historie. V porovnání s Airsoftem jsou tyto "druhoválečné" akce někde úplně jinde. Vše má pro i proti a nedá se v žádném případě říct že tohle je lepší než tamto. Bylo by zbytečné abych zde rozebíral co se mi na tom kterém stylu akcí líbí a nelíbí. Podstatné je přeci to, že vždy jde o setkání přátel i cizích lidí, ze kterých se časem stávají další přátelé. Všichni totiž máme stejné nebo podobné zájmy, máme si co říct. Proto se scházíme a pořádáme podobné akce ať již nosíme uniformu historickou nebo současnou.

Na závěr bych se chtěl omluvit všem kteří (marně) čekali na tento článek okamžitě po akci. Nějak jsem se k tomu abych to dal dohromady dříve nedostal. Zájemce o originální digi fotografie z této akce musím odkázat na svůj e-mail. Nemůžu si už dovolit zveřejnit je zde, tak jak jsem původně předpokládal. Kdo tedy chcete nějaké zaslat, napište mi a domluvíme se.